Genetické testování je u mnoha psích plemen účinným nástrojem prevence genetických onemocnění. Rovněž u australského ovčáka je možné využít genetické testování pro známé choroby a znaky u tohoto plemene. Testování je doporučeno u psa a fenky před plánovaným krytím. V další části článku najdete popis genetických chorob u australského ovčáka, které jsou součástí našeho balíčku Australský ovčák PANEL – GenoCan.eu.
Maligní hypertermie (MH) – Maligní hypertermie je vzácné onemocnění v běžném životě bez příznaků, ale závažné komplikace se objevují až při anestezii na některé používané léky (např. halotan, isofluran nebo sevofluran), a které můžou být fatální. MH je choroba kosterního svalstva, kdy postižení jednici nemají žádné klinické příznaky, dokud nejsou vystaveni spouštěčům, v tomto případě anestetikům. Dochází při ní k prodloužení svalové kontrakce bez relaxace a nadprodukce tepla (hypertermii), svalové ztuhlosti a tachykardii. Při komplikacích je nutné přerušení anestezie, chlazení organismu a podání antidotik, látek snižujících svalové napětí. Pokud anestezie přerušena není, může dojít k arytmii, rabdomyolýze, selhání ledvin a smrti. Pro psy s MH lze zvolit alternativní anestetika.
MH byla popsána u lidí a různých druhů zvířat, jako psi, koně nebo prasata. U psů je dědičnost autozomálně dominantní, kdy u daného jedince stačí jediná kopie genu pro manifestaci onemocnění a riziko přenosu postižení na potomka je 50%.
Degenerativní myelopatie (DM)
Degenerativní myelopatie je neléčitelné, postupně se rozvíjející onemocnění, která se vyskytuje u celé škály psích plemen s nástupem příznaků většinou kolem osmého roku života a u obou pohlaví se stejnou frekvencí. S přibývajícím věkem psa se zhoršuje porucha koordinace pohybů, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence, dále neschopnost pohybu pánevních končetin spojená s křečí vedoucí k úplné ztrátě hybnosti pánevních končetin.
Za významný faktor rozvoje onemocnění se považuje enzym superoxidismutáza 1, který je obsažen v buňkách a je významný antioxidant. Pokud je nefunkční, může se v buňkách ukládat a působit dokonce toxicky.
DM je autozomálně recesivní onemocnění s variabilní penetrancí a projevuje se u jedinců, kteří zdědí mutovaný gen od obou rodičů. Velmi vzácně se může objevit onemocnění u heterozygotních jedinců (přenašečů). Současně také pes s oběma zmutovanými alelami nemusí onemocnět a je pouze ve vysokém riziku rozvoje onemocnění. Kdy a zda se objeví první příznaky, a jak závažný průběh onemocnění bude nelze tímto způsobem zjistit.
Zdroj: Awano T, et al. PNAS (2009). 106(8):2794-2799 and March PA, et al. Vet Path (2009). 46:241-250.
B-Lokus – Červená barva
V dědičnosti barev je popsána hierarchie a vzájemné působení nejdůležitějších genů. Kromě hlavních genů MC1R (lokus E) a ASIP (lokus A) pro syntézu eumelaninu (hnědý a černý pigment) nebo feomelaninu (světlý a červený pigment) bylo v souvislosti se zbarvením srsti u psů identifikováno několik dalších genů např. TYRP1 (lokus B, pro černé nebo hnědé až červené zbarvení), MLPH (lokus D, ředí tmavý pigment), MFSD12 (ředící lokus I až na bílé zbarvení srsti) aj.
Černé zbarvení srsti i nosu je podmíněno dominantní alelou B, tedy stačí přítomnost pouze jedné této alely (genotyp B/B nebo B/b). Pro červené zbarvení je pak potřeba obou recesivních alel b (genotyp b/b). Byly detekovány 3 varianty genu TYRP1: c.991C>T (bs), c.1033_1036delCCT (bd) a c.121T>A (bc). Pouze u plemene australského ovčáka byla identifikovaná čtvrtá varianta: baus c.555T>G.
Pokud jedinec nese varianty bc / bc nebo bd / bd nebo bs / bs, jedinec by měl být červeně zbarvený na typických místech pro dané plemeno. Pokud však nese bc / bs nebo bc / bd nebo bd / bs, ale není možné popsat genotyp pro B-lokus bez testování rodičů, jelikož nelze rozeznat, zdali se varianty nacházejí na jedné kopii genu nebo na obou (např. nelze rozeznat B / bc+bs od bc / bs).
Hereditární katarakta (HC-HSF4)
Hereditární katarakta (šedý zákal), je onemocnění postihující oční čočku, při kterém se čočka postupně zakaluje a patří mezi nejvýznamnější příčiny slepoty u psů.
Primární dědičná forma katarakty postihuje mnoho plemen psů, přičemž mezi jednotlivými plemeny se liší zejména věkem nástupu onemocnění, rychlostí a stupněm příznaků, umístěním zákalu v oční čočce, ale může se různit i způsob dědičnosti katarakty u jednotlivých plemen. Naopak v rámci jednoho plemene dědičná katarakta obvykle vykazuje velmi podobné klinické projevy.
Pouze u stafordšírského bulteriéra, bostonského teriéra, francouzského buldočka a právě australského ovčáka, byla identifikována hlavní genetická mutace, zodpovědná za vznik hereditární katarakty. U prvních tří plemen se mutace dědí autosomálně recesivně a klinické příznaky se objeví během prvního roku života. Zatímco u australských ovčáků se vyskytuje jiná mutace téhož genu a dědí se autozomálně dominantně. Nicméně u všech přenašečů delece nemusí dojít k propuknutí nemoci, tzn. jde o neúplnou penetranci.
Mnohočetná léková rezistence (MDR1)
Mnohočetná léková rezistence je dědičné onemocnění u kolií, šeltií, australských ovčáků, bobtailů, border kolií a mnohých dalších, které způsobuje, že postižení psi jsou mimořádně citliví na některé léky (ivermektin, loperamid a další). Expozice těmto skupinám léčiv může vést k závažným neurologickým příznakům, jako je hypersalivace, ataxie, slepota, třes, respirační potíže a někdy i k úmrtí.
Příčinou onemocnění je nefunkční P-glykoprotein. Jeho úkolem je transport léčiv a toxických látek z mozku do krve a hraje klíčovou roli při rozkládání těchto léků. Pokud je tento protein nefunkční, stoupá hladina těchto látek a výsledkem je neurotoxická reakce.
Onemocnění se dědí autozomálně recesivním způsobem, což znamená, že postižení jedinci musí zdědit mutaci na obou kopiích genu. Jsou známy případy, že i přenašeči mohou mít mírnou nežádoucí reakci po podání těchto léčiv.
Progresivní degenerace tyčinek a čípků (PRA-prcd)
Progresivní atrofie sítnice, progresivní degenerace tyčinek (PRA-prcd) je dědičné oční onemocnění s pozdním nástupem postihující mnoho plemen psů. PRA-prcd vzniká v důsledku degenerace a odumírání světločivných buněk sítnice (tyčinky a čípky). Nejprve svou funkci ztrácí tyčinky, postupem času postižení psi ztrácejí noční vidění. Poté se začíná projevovat degenerace čípků a psi začínají vykazovat zrakové poruchy za jasného světla. Ačkoli existují individuální a plemenné rozdíly ve věku nástupu a rychlosti progrese onemocnění, u většiny psů nemoc nakonec vyústí ve slepotu.
PRA-prcd je autozomálně recesivní a projeví se tak pouze u jedinců, kteří získali mutovaný gen od obou svých rodičů (recesivní homozygoti).
Anomálie očí u kólií (CEA)
Podle názvu je to onemocnění postihující kolie, ale postihuje hlavně plemena ovčácká a pastevecká, jako sheltie, border a bearded kolie, australské ovčáky a mnohých dalších. Již v průběhu embryonálního vývoje dochází k chybnému, nedokonalému utváření (hypoplazii) cévnatky, případně sítnice. CEA je při oftalmologickém vyšetření pozorovatelná v blízkosti optického disku jako světlejší nebo tenčí oblast a dá se diagnostikovat již u malých štěňat. Nejvhodnější dobou pro jejich vyšetření je věk 7-8 týdnů. Později (po 3. měsíci věku) by už oftalmologické vyšetření nemuselo ukázat přítomnosti onemocnění. Obtížnější diagnostika může být u psů se zbarvením „blue merle“, jejichž vnitřek oka se při očním vyšetření může jevit světlejší.
Vada je autosomálně recesivně dědičná, tzn. že nemoc se rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen.
Hyperurikosurie (HUU)
Hyperurikosurie je porucha vylučování odpadních bílkovin hlavně u plemene dalmatin, ale byla také popsána u australských ovčáků, anglických buldoků, černých ruských teriérů, pomeranianů, amerických staffordšírských teriérů, německých ovčáků, velkých kníračů, parsonů a jack russell teriérů, boerboelů a výmarských ohařů. Tento stav predisponuje postižené jedince k tvorbě močových kamenů.
U zdravého psa se puriny přijaté ve stravě přemění v játrech na kyselinu močovou a ta následně na allantoin, který je rozpustný a je vylučovaný močí. U postiženého jedince většina kyseliny močové zůstává v neměnném stavu. Samotná vysoká hladina kyseliny močové v moči nedělá problémy, ale pokud krystalizuje, vzniká močový písek nebo kameny. Hyperurikosurie se dědí autozomálně recesivně, tzn. že nemoc se rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen.
Multifokální retinopatie typ I (CMR1)
Multifokální retinopatie typu 1 je genetická porucha očí, která se projevuje degenerací sítnice, což může vést k postupné ztrátě zraku až po úplnou slepotu. Toto onemocnění se vyskytuje u různých plemen psů. Rozvoj onemocnění je velmi rychlý, často se objevuje před dosažením čtvrtého měsíce věku. První projevy bývají ve formě lézí pod sítnicí, podobných puchýřkům. I přes postupné poškozováním sítnice obvykle dochází k úplné ztrátě zraku až ve vyšším věku.
Protein bestrophin je zodpovědný za správné sestavení pigmentového epitelu sítnice. Pokud je nefunkční, způsobuje atrofii pigmentového epitelu sítnice a vede k vážnému poškození centrálního vidění. Dědičnost je autosomálně recesivní, tzn. že nemoc se rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen.
Neuronální Ceroidní Lipofuscinóza (NCL6)
Neuronální ceroidní lipofuscinóza je velmi vzácné neurodegenerativní onemocnění, charakteristické hromaděním odpadních látek lipidové povahy v nervových buňkách. Konkrétně typ NCL6 byl zaznamenán u australských ovčáků. Nástup onemocnění nastává přibližně ve věku jednoho a půl roku. Symptomy mohou zahrnovat ztrátu zraku, změny chování (bezdůvodné projevy strachu a úzkosti, nejistota pohybu i ve známém prostředí, dementní chování, hyperaktivita nebo zuřivost), zhoršení motorických a kognitivních schopností, objevují se i záchvaty podobné epilepsii. Onemocnění končí předčasnou smrtí postiženého jedince, obvykle do jednoho roku po objevení prvních známek nemoci.
Jedná se o autozomálně recesivní dědičnost a projeví se tak pouze u jedinců, kteří získali mutovaný gen od obou svých rodičů.
Primární ciliární dyskineze u australských ovčáků (PCD)
Primární ciliární dyskineze je vzácné onemocnění, při kterém řasinky v dýchacích cestách neplní zcela svou funkci. Toto respirační onemocnění je charakteristické opakujícími se záněty horních a dolních dýchacích cest, které vyžadují opakovanou léčbu. Klinické příznaky se začínají objevovat již u štěňat.
Dědičnost je autozomálně recesivní, tzn. že nemoc se rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen.
Krátkoocasost (Bob-tail, NBT)
Tato mutace přirozeně přináší přirozenou krátkoocasost (NBT – Natural Bob tail), tedy zakrnění ocasních obratlů. Tato vloha je dominantní a vždy se na jedinci projeví, ale může mít různé délky. Od skoro dlouhých, přes poloviční, ¼, až po úplně krátké. V jednom vrhu může být celá škála těchto délek.
Krátkoocasost způsobuje mutace c.189C>G v genu TBXT. Tato mutace byla prokázána v heterozygotním stavu. Homozygotní stav je letální již v embryonálním stádiu kvůli závažnému rozštěpu páteře. Při křížení dvou heterozygotních jedinců byl prokázán 30% úbytek štěňat ve vrhu.
