
Genetické testování představuje u řady psích plemen velmi účinnou formu prevence genetických onemocnění. Sestavili jsme speciální panel genetických testů pro dalmatiny, které zahrnují nejen choroby, ale barvy srsti. V další části článku najdete popis všech chorob a znaků, které jsou součástí balíčku Dalmatin PANEL – GenoCan.eu.
Maligní hypertermie (MH) – Onemocnění je způsobeno vrozenou poruchou kosterního svalstva, kdy může docházet k výraznému zvýšení teploty (hypertermii) až na 45°C, zrychlenému a nepravidelnému tepu (tachykardie a arytmie), zrychlenému dýchání, svalové ztuhlosti a může skončit renálním selháním a smrtí. Spouštěčem může být u geneticky predisponovaných jedinců také podání některých volatilních anestetik. Dědičnost je autosomálně dominantní.
Degenerativní myelopatie (DM) – Toto nervosvalové onemocnění způsobující postupný úbytek svalové hmoty na zadních končetinách a zádech, což se projevuje špatnou koordinací pohybů, ztíženou a asymetrickou chůzí, popř. inkontinencí. Onemocnění postihuje celou řadu psích plemen (popsáno u více jak 100 psích plemen) a projevuje se ve středním až vyšším věku. Onemocnění je bohužel neléčitelné, postupně se zhoršuje, po 3 – 5 letech od prvního projevu nemoci zpravidla dochází k úmrtí v důsledku celkové slabosti a ochrnutí dýchacích svalů.
Syndrom akutní respirační tísně (ARDS) – Syndrom akutní respirační tísně (ARDS) je dědičné onemocnění dalmatinů, které vážně postihuje plíce a způsobuje těžkou respirační tíseň a smrt. První příznaky tohoto onemocnění se obvykle objevují u mladých psů ve věku kolem 7 měsíců, i když mohou začít již v 5 měsících nebo až v 10 měsících. Příznaky se rozvíjejí rychle; psi začnou mít potíže s dýcháním, vydávají hlasité zvuky, nemohou popadnout dech a nakonec se jejich stav zhoršuje, až se udusí. Onemocnění probíhá velmi rychle a bohužel psi často umírají nebo musí být uspáni během 3 až 6 týdnů. ARDS se dědí jako autozomálně recesivní vloha, což znamená, že statisticky 25 % štěňat bude postiženo, pokud oba jejich rodiče nesou toto genetické onemocnění.
Hyperurikosurie (HUU) – Hyperurikosurie je onemocnění, které se u psů projevuje nadměrně vysokou hladinou močové kyseliny v moči. Močová kyselina je vedlejším produktem metabolismu purinů, které jsou obsaženy v potravě. Za normálního stavu je močová kyselina rozpouštěna v moči a vylučována z těla močí. U psů s hyperurikosurií je tento proces narušen, což vede k její akumulaci v moči a případné tvorbě močových kamenů. Hyperurikosurie u psů má často genetickou podstatu, což může zvyšovat náchylnost jedince k tomuto onemocnění, zejména pokud je expozice purinům ve stravě vysoká. Onemocnění postihuje celou řadu psích plemen (nejčastěji dalmatin, ale i buldok, výmarský ohař, německý ovčák, americký stafordšírský teriér a další). Dědičnost je autozomálně recesivní.

B-Lokus (BLOK) – hnědé zbarvení -Lokus B “brown” ovlivňuje syntézu eumelaninu a má klíčový vliv na konečné zbarvení srsti, nosu, sliznic a tlapek. Identifikovaným genem pro hnědou barvu je TYRP1 (Tyrosinase-related protein 1). Za ředění černého eumelaninu na hnědý jsou zodpovědné tři základní recesivní alely TYRP1, označované jako ”bs”, “bd” a “bc”. Dominantní alela “B” je zodpovědná za tvorbu černého pigmentu. Dědičnost je autosomálně recesivní.

E-Lokus (ELOK) – žluté zbarvení – E-lokus j genetickým faktorem, který ovlivňuje barevnou variantu srsti u dalmatinů. Tato varianta určuje, zda se u dalmatina projeví pouze žlutý pigment nebo zda se může projevit i některá z dalších barev srsti, jako je hnědá nebo černá. Dědičnost je autozomálně recesivní. Pokud má dalmatin dvě kopie recesivní alely (e/e), bude mít žlutou srst. Naopak, pokud má dalmatin jiný genotyp než recesivní e/e, pak o barvě jeho srsti rozhodují další lokusy určující barvu (např. B-lokus). E-lokus je tedy důležitým genetickým faktorem, který ovlivňuje barevnou variantu srsti u dalmatinů.
